Přitom ještě v šedesátých letech minulého století vypadalo úplně jinak. Na tak zvaném Mendláku bývaly říční lázně, náměstím protékal Svratecký náhon, a kde je dnes zastávka trolejbusů, stával zámek.

„On to vlastně ani zámek nebyl. Spíš se jednalo o velkou hospodářskou budovu, která patřila klášteru cisterciaček,“ přiblížila dějiny stavby historička Milena Flodrová. Dům vystavěli pravděpodobně v osmnáctém století a někdy v první polovině devatenáctého století začali rozlehlé budově místní usedlíci říkat zámek. Proto i malé náměstí před ním pojmenovali jako Zámecké.

Po zrušení kláštera cister〜ciaček získal zámek Náboženský fond. V roce 1825 koupil zámek František Heintl. Pak budova ještě dvakrát změnila majitele a kolem poloviny devatenáctého století se v něm usídlil na pět let okresní soud. Po jeho zrušení byl zámek rozparcelován na byty. K nim postupně přibyla kavárna, kino a dokonce i lázně. První šrámy získala stavba na konci druhé světové války. Zasáhly ji bomby při náletech. Definitivně pak její osud zpečetila šedesátá léta.

„Vedení radnice rozhodlo o rozsáhlé asanaci Starého Brna. V té době začínaly strojírenské veletrhy na výstavišti. Radní chtěli mít nový příjezd z Mendlova náměstí a tramvajový most,“ popsal důvody zbourání podstatné části náměstí historik umění Bohumil Samek. Z Mendlova námětí tedy musel zmizet zámek i lázně. Svratecký náhon svedli do trubek a Staré Brno přišlo i o radnici. Jedinou vzpomínkou na zámeckou stavbu zůstal pruh zeleně na západní straně náměstí, kde se kdysi rozkládala zámecká zahrada Náměstí se lidem příliš nelíbí.

„Nijak mě neláká se tady zdržovat. Pouze vystoupím z trolejbusu a rychle pospíchám na tramvaj,“ shrnula své dojmy Helena Králová.