Vyrobit funkční model mu zabere 150 až dvě stě hodin práce. „Závodím s osmi letadly," říká Doupovec. Úspěch v soutěži závisí kromě dovednosti také na počasí, hlavně síle větru.

Modely za deset až dvanáct tisíc korun pouští závodníci ze svahu. Cíl soutěže větroňů je udržet letoun ve vzduchu několik minut. „V mé kategorii k usměrňování letu nepoužíváme dálkové ovládání, pouze magnet na principu kompasu," přibližuje sedmašedesátiletý modelář. Jen za minulý rok se zúčastnil závodů světového poháru v Německu, Polsku, Srbsku, Rumunsku, na Slovensku i u nás. Když loni startoval na domácí půdě, získal druhé místo. Z Rumunska si odnesl bronz.

Od doby, kdy s modelařením začínal, se toho moc změnilo. „Dnes už většina lidí nejsou modeláři, ale spíš jen piloti," poznamenává oceněný sportovec, kterého baví nejen závodění, ale i stavba maket.

Pokrok vidí hlavně v použitých materiálech. „Začínal jsem s nitěmi a studeným klihem, nyní se používají uhlík, kevlar a syntetické potahové materiály," srovnává.

Nadšení pro koníčka Doupovce neopouští. „Od září vedu v Maloměřicích kroužek modelářů, ale překvapivě se mi tam přihlásily hlavně holky," tvrdí muž.

Když ještě učil, nabízel stavbu modelů jako nepovinný předmět žákům, a modelaření se věnoval i v závěrečné práci na vysoké škole. Větroňů postavil zatím devětatřicet, ostatních nepočítaně a nechystá se skončit.