Ani rozmary počasí však neodradilo padesát závodnic, které si na vysokých podpatcích chtěly doběhnout pro lákavou výhru.

Je čtvrtek, tři hodiny odpoledne. Po kamenné dlažbě brněnského náměstí Svobody se valí stovky litrů vody a sem tam na zem dopadne i ledová kroupa. Před obchodním domem Rozkvět se tísní desítky žen. Nemíří do obchodů ani posedět do některé z tamních kaváren. Ukazují velikost svých šteklů organizátorům nultého ročníků Běhu na podpatcích, kteří je pečlivě přeměřují. Podmínkou je totiž mít minimálně šesticentimetrový podpatek.

Jakmile přestává pršet, může se běh na sto metrů odstartovat. Svoboďákem se ozývá klapot dámských bot a povzbuzování rozesmátých přihlížejících. Potlesk si zasloužily i ty, které do finále nepostoupily. „V lodičkách normálně nechodím. Nosím boty s rovnou podrážkou. Zkoušela jsem si uběhnout čtyřicet metrů, ale byla jsem z toho hotová,“ říká zadýchaně Albánka Medina Blačkori. Závod běžela naopak. „Jestli bude příští rok další klání v běhu, půjdu do toho zase. Musím si však zapamatovat, kterým směrem se poběží,“ žertuje dvacetiletá cizinka.

Kluzká a mokrá zem zavinila několik pádů. Ženy jsou však tvrdé bojovnice a odřeniny ošetří jen pramínkem studené vody. „Čekali jsme vymknuté kotníky a možná i drobné odřeniny kolen a podobně. Obvazů jsme měli dost, ale ženy byly šikovné. Naše ošetření nepotřebovala ani jedna,“ tvrdí záchranář Petr Bauer, který na závody v podpatcích dohlížel. Riziko úrazu je podle něj při každém klání. „Závodnice mají velkou motivaci, ale trať je mokrá. Pád a ošklivá zlomenina může být dřív než by se nadály,“ doplňuje Bauer.

Absolutní vítězkou se stává devatenáctiletá Veronika Zemanová z Brna. Na náměstí Svobody přišla s tím, že vyhraje. „Chtěla jsem tu dovolenou a mám ji. Jsem šťastná. Běželo se mi dobře, přestože jsem se vůbec nepřipravovala,“ usmívá se vítězka. V létě pojede na Malorku se svým přítelem. Boty na podpatcích ale nechá doma. Na pláž se prý vůbec nehodí.