Na smutečním oznámení stálo, že zemřel nejen umělec, ale i statečný a dobrý člověk, což ve své řeči zdůraznil také Petr Oslzlý, rektor JAMU, kde zesnulý herec učil. Derfler byl signatářem Charty 77, vydával samizdatovou edici Studnice, pořádal bytové semináře. V roce 1989 patřil k tvářím Občanského fóra v Brně, byl jeho mluvčím. "Svoboda promlouvala jeho krásným hlasem," řekl Oslzlý.

Derfler se narodil v roce 1942 v Plzni, vystudoval brněnskou akademii. Jako herec prošel Divadlem Jiřího Wolkera v Praze, brněnským "Provázkem" a v roce 1980 zakotvil v činohře nynějšího Národního divadla Brno. V letech 1990 až 1997 byl šéfem činohry. Ztvárnil řadu velkých úloh, třeba Krále Leara nebo Timona Aténského.

Už v roce 1988 založil neoficiální Divadlo U stolu, které se od roku 1998 stalo součástí Centra experimentálního divadla, působilo v komorním prostoru sklepní scény. Derfler vybíral repertoár a spolupracovníky. Stálý soubor divadlo nemělo.

Repertoár se opíral především o velká díla světové i české literatury a nastoloval existenciální otázky lidského života, od příběhů Starého a Nového zákona přes Shakespeara a Dostojevského třeba ke křesťanským spisovatelům. Nedávno divadlo v souvislosti s restrukturalizací centra ukončilo činnost.

"Jsem ze staré školy a mám rád klasické básnické drama, kterému zůstává česká scéna leccos dlužna," uvedl Derfler počátkem roku v rozhovoru pro Divadelní noviny. Podle Oslzlého projevoval Derfler od mládí "pro herce ne zas tak obvyklou orientaci na filozofii".

Celoživotně se Derfler věnoval také uměleckému přednesu, pravidelně spolupracoval s Českým rozhlasem, například v seriálu Toulky českou minulostí. Účinkoval v řadě televizních filmů a seriálů, i když před rokem 1989 se k větším rolím z politických důvodů nedostával.