Pomoci by jim mohlo společné cvičení s míči, které teď prosazuje například Brno ve spolupráci s hygienickou stanicí.

Volno za stolem

První bolesti zad prý přicházejí už v první třídě. „Děti jsou do nástupu do školy zvyklé hýbat se a hrát si. Najednou pak musejí sedět i několik hodin v lavicích,“ objasnila Jana Ptáčková z hygienické stanice.
Rodiče dětí to potvrzují. „Dneska se školáci bohužel nehýbou ani odpoledne. Když přijde syn ze školy, sedne většinou k počítači a hraje hry,“ říká například Kateřina Nováková.

Podle Ptáčkové by právě takto volný čas děti trávit neměly. „Jejich záda se neustálým sezením zakulacují. Kromě toho trpí krční a bederní páteř, což může vyústit až v nezvratné změny na páteři, třeba ve skoliózu,“ upozorňuje hygienička.
Magistrát města Brna se proto rozhodl děti trochu rozhýbat.

„Připravili jsme program pro školy. Chceme postupně školit učitele, kteří by pak mohli s dětmi protahovat tělo přímo v hodinách,“ přiblížila plány první náměstkyně primátora Barbora Javorová.
K projektu se zatím přihlásilo několik škol. „Další ředitelé už cvičicí balony nakupují a připravují se na školení. Navíc se chystáme zavést cvičení i v mateřských školách, aby si na cviky zvykly už děti předškolního věku,“ poznamenala Ptáčková.
Na středních školách se míče zatím nekupují.

„Vím o tom, že si studenti na bolesti zad stěžují a řada z nich dokonce už teď chodí na rehabilitace. Žádné cvičení ale zatím neplánujeme,“ uvedl jeden z třídních učitelů Gymnázia ve Vídeňské ulici Jindřich Svoboda.

Vadí i těžká taška

Na problémy se zády podle odborníků nemá vliv jen špatné sezení. „Velkou zátěží na páteř může být také těžká aktovka,“ myslí si Ptáčková.

V České republice ale ne〜existuje žádný předpis, který by stanovil maximální váhu školních brašen.
„Když jsem synovi naposledy vážila aktovku, naměřili jsme neuvěřitelných osm kilogramů,“ říká Petra Karásková, která má syna Romana ve čtvrté třídě.
V aktovce se totiž často kromě učebnic objevují i další pomůcky. „Syn tam má samozřejmě i velký penál, přezůvky, svačinu a pastelky ve zvláštní tubě,“ vyjmenovala Karásková.

Rehabilitační sestra Zdeňka Malá doporučuje, aby takto zatěžované děti více cvičily. „Rodiče by s nimi měli chodit občas třeba na bazén. Páteř dokáží výborně uvolnit i osvědčené cviky, které může celá rodina dělat společně večer u televize,“ dodává Malá.

Ortoped Jan Poul vede soukromou praxi a současně pracuje na klinice Fakultní nemocnice v Bohunicích. Problémy dětí se zády by podle něj měl řešit stát.

Co způsobuje problémy dětí se zády?
Mohou za to dvě věci. Jednak to, že se děti málo hýbají. Tělesná výchova ve škole by neměla jen zdokonalovat fyzičku, ale především protahovat těla. Hodin tělocviku je však na školách bohužel málo.

A ten druhý problém?
To jsou jednoznačně těžké školní tašky. Myslím si, že počet učebnic, které děti na zádech tahají, je stejný, ne­li vyšší než kdysi. Pro děti to znamená obrovskou zátěž.

Co pro děti tak těžká taška znamená?
Čím mladší děti jsou, tím víc je to ovlivní. Jejich páteř totiž není zpevněná. Funguje podobně jako plastelína, takže se jednoduše zdeformuje. Dětem pak hrozí například skolióza. Nebo i jiné choroby. Vždy záleží na tom, jak je konkrétní dítě odolné. Obecně ale platí, že čím mladší je, tím zranitelnější má páteř.

Existuje nějaká prevence proti problémům se zády?
Prevence by měla být centrální. Čili stát by se měl postarat o to, aby děti nemusely tahat těžké učebnice. Větší knihy by se mohly rozdělit třeba do více dílů. Bylo by taky dobré, kdyby školáci měli během vyučování víc času na pohyb.

Co by dětem k protažení stačilo?
Aby vyběhly ven na hřiště a daly si třeba na pár minut zápas v basketbalu. Svůj volný čas by také rozhodně neměly trávit vsedě u stolu.