Jsou to obrázky bídy, které opakovaně vyhrávají světové soutěže fotografů: žebrák na rušné ulici, který má před sebou mističku s mincemi. Podobný obrázek ale stále častěji vadí Brňanům: k církevním budovám se totiž stahují bezdomovci a žebráci, kteří neváhají žádat od místních i turistů peníze třeba přímo před oltářem.

„Občas zajdu ke svatému Jakubovi, ale musím po chvíli odejít. Hned se na mě totiž nalepí jeden nebo dva ošuntělí mladíci a žebrají o peníze. Vadí mi, že chodí žebrat přímo do kostela,“ stěžuje si například Brňanka Martina Zimenová. Duchovní si s žebráky nevědí rady.

Právě kostel svatého Jakuba v centru města je středem zájmu žebrajících. Otevřený je celý den a není v něm nikdo, kdo by na příchozí dohlédl.

„Lidé si mi často stěžují, že je žebráci v kostele obtěžují. Když tady někoho takového vidím, vykážu ho z kostela, ale jinak nemohu nic dělat,“ vysvětluje farář kostela Václav Slouk. Podle něj chrámy obchází stále stejní lidé. „Už jsem kvůli nim přestal psát na vývěsku rozpis svateb. Vždy si to totiž zjistili a přišli cíleně na ně. Chodí sem také při bohoslužbách,“ říká Slouk.

Brněnské strážníky na žebráky neupozorňují jen věřící, ale i lidé z okolních domů. Často tak vyjíždějí například ke kostelu svatých Janů v Minoritské ulici.

„Žebrání dnes oproti minulosti není přestupek, takže dáváme pokuty zejména za znečišťování veřejného prostranství, rušení nočního klidu nebo pohoršování. Lidem, kteří do kostelů chodí žebrat vytrvale, doporučujeme azylové domy. Tam jich však moc nekončí,“ podotýká mluvčí strážníků Denisa Kapitančiková.

Lidé, kteří obchází kostely s nataženou dlaní, vadí i mnohým turistům. Například Pavlu Šafářovi ze Zlína, který si přišel odpočinout do kostela svaté Maří Magdalény v Masarykově ulici.

„Tihle lidé dokáží být pořádně nepříjemní. Jednou jsem dokonce viděl, jak se ušmudlaný muž rozkřikl na starší paní, která mu nechtěla nic dát,“ poznamenal.

Podle mluvčí brněnského biskupství Martiny Jandlové mají lidé v nouzi dost jiných možností. „Mnohým lidem není příjemné, když po nich přímo v kostele někdo vyžaduje peníze. Někteří z nich jsou sice rádi, že mohou pomoci, ale lepší by bylo, kdyby se žebrající obrátili třeba na naši diecézní charitu,“ poradila Jandlová.