Stačí vyjít ze dveří magistrátní budovy Odboru správních činností na Husově ulici a dát se doprava. Až se před chodcem otevře výhled na zelenou plochu umístěnou přímo na střeše, dozajista z něho všechna únava, nastřádaná u přepážek, opadne.

Pro Martina Štaince ale není neobvyklá střecha nic nového. „Jezdím okolo ráno každé pondělí a středu a musím říct, že se mi to vážně líbí. Člověku se jen tak nepoštěstí vylézt si doma na střechu a opalovat se na trávě,“ směje se Štainc Kolemjdoucí Vladislava Kellnerová se ale podivuje. „To je teda věc, vidím to poprvé. Je to sice hezké, ale asi bych to nechtěla. Tráva na střeše, to musí být hrozně nepraktické,“ zamýšlí se Kellnerová.

Zahrada na střeše ale prý nepraktická rozhodně není. „Hlína je úžasný materiál. Schválně si zkuste v létě zabořit ruce do země. Pár centimetrů pod povrchem je chladná. Je to rozhodně lepší řešení než střecha z plechu,“ vysvětlil Martin Špaček. On i jeho žena Jana jsou výtvarníci a zelenou střechu si na svůj dům, postavený krátce po obléhání Brna švédskými vojsky, umístili před třemi lety. Od té doby prý s ní není jediný problém.

„Pořídit ji bylo samozřejmě asi o třetinu dražší, než kdybychom to udělali klasicky. Bydlí se s ní ale úplně skvěle. Kromě toho, že hlína při odpařování pohlcuje prach, má střecha v každém ročním období jinou barvu. Je to prostě krásné,“ potvrdila Jana Špačková.

Uznávaní architekti souhlasně kývají. „Čím víc zeleně, tím lépe. Je to velmi žádoucí, protože stromů v okolí ubývá. Samozřejmě, musí to být dobře odvedená práce, aby tráva nevyschla, pak je to spíš na obtíž,“ řekl Jaroslav Drápal z Ústavu teorie architektury.

Tráva ale není to jediné, co přitahuje pohledy kolemjdoucích lidí. Málokterý dům je současně veřejnou galerií pod holým nebem. „Plastiku, kterou máme nahoře umístěnou, nám dal náš kamarád, sochař Michal Novotný. My jí říkáme „Kozopras“, protože tak trochu vypadá, jako by do Tater přiletěli ufoni a znásilnili tam kamzíky,“ zasmál se Martin Špaček.