Že se děje něco neobvyklého, je pár minut po druhé odpoledne znát už v okolí radnice, v jejímž sále se ZeloFest koná. Míří k ní lidé po dvojicích i ve skupinách, další skupinky postávají před vchodem. Že je na slavnosti plně věnované zelí, je jasné každému, kdo do něj vkročí. Už v předsálí se šatnou se totiž line charakteristická vůně. „Voní to tu opravdu hezky. I když asi vůni zelí nemusí mít každý v oblibě," usmívá se Tomáš Červený. Na akci je poprvé, nalákali jej pohořeličtí příbuzní.

Právě ještě v předsálí si lidé mohou koupit občerstvení, včetně levného segedínského guláše. Naproti bufetu se pak usídlil malý stánek s kozími sýry.

Přímo v sále vítá všechny příchozí jeden z pořadatelů Tomáš Hubáček. „Přispějte dobrovolně. A ochutnejte," lá­ká.

Kromě velké sklenice s penězi jsou na stole před ním také desítky talířů s pečivem. „Všechno je ze zelí. Základ jsou zelňáky. Tedy něco jako bramboráky, ale ze zelí. Vyrábějí je manželky i manželky příznivců. Je v nich samozřejmě kvůli nám chlapům i uzené," usmívá se.

Vedle zelňáků ale na talířcích lákají pohled jedlíků také třeba zelné pirožky či štrúdl. Nebo kotel se zelnou polévkou. Tu věnovalo učiliště ve Cvrčovicích, stejně jako dort pro vítěze ve tvaru hlávky zelí.

Hubáček nabízí také ochutnat víno a při pohárku se rozpovídává o vzniku akce. „Všechno začalo, když se čtyři fotři pohádali, kdo má nejlepší kysané zelí. První košt byl v hospodě pod televizí se dvanácti vzorky. A pak to bylo stále větší a větší. Teď je tu tisíc lidí," trochu přehání.

Jeho slova mírní další z pořadatelů Miroslav Lukeš. „Je tu kolem tří set lidí. A 110 vzorků. Bývá jich ale 130, měli jsme i 160," vypočítává.

V sále mezitím předvádějí umění malé mažoretky, dětský folklórní soubor Rozmarýnek či soubor tanců country Novoveská Štístka. Jedna jeho část je ovšem věnovaná stolům. U pěti z nich sedí porotci. Sklenice zelí jim na stůl přenáší z velkých železných polic jedna z pořadatelek.

Porotci hodnotí zelí podobně, jako se hodnotí víno. Sklenici nejdříve zkontrolují pohledem, pak k ní čuchnou a potom vidličkou naberou malý vzorek k ochutnání. „Co s tím? Barva a vůně je dobrá, v chuti je ale cítit něco jako olej," říká předseda jednoho ze stolů Lubomír Panáček. S kolegy se shoduje na hodnotě 17,5 bodu.

To je o dost méně v porovnání s takzvaným nultým vzorkem, který vznik smícháním deseti sklenic kysaného zelí a všichni porotci v sále se shodli na 18,4 bodech. „Do finále, kde hodnotí předsedové, postupují všechny vzorky, které jsou lepší, než nulový," podotýká Panáček.

To už ale na stole přistává další sklenice. Bohužel. „To je úplně měkké," rozpačitě prohrabuje zelnou hmotu porotkyně Dana Hlavinková.

Předseda Panáček špatný dojem potvrzuje. „Má to všechny chutě, jen ne zelí. Celkový dojem je špatný," vynáší ortel kolem pouhých patnácti bodů.

Další ze vzorků je na tom o mnoho lépe. „Dal bych trochu více soli, ale je to dobré. A přicházím mu na chuť čím dál tím víc," hodnotí třetí z porotců u tohoto stolu Jiří Gončár. Zelí nakonec jako jedno z mála do finále postupuje. „Loni byly vzorky o něco lepší," konstatuje Panáček.

Ne všichni ale koštují zelí. Hodně návštěvníků si povídá u piva nebo vína a u toho sledují kulturní vystoupení. Dětské soubory právě nahrazuje krojovaná cimbálová muzika Ponava a hodnocení vzorků pomalu končí.

Že se lidé dobře baví je znát také na talířích se specialitami ze zelí. Talíř tam totiž zůstává už jen jediný. „Dámy, dejte si, je poslední a další nebude," volá Hubáček.

A dodává, že hlavní je v tento den zábava. „Je potřeba vše hodit za hlavu a bavit se. Atmosféra tu je fantastická," směje se.