Celým jménem Vladimír Štěpanovič Hrozný se narodil v roce 1923 ve Vladivostoku. Ihned po napadení Sovětského svazu německými vojsky vstoupil jako osmnáctiletý do Rudé armády, kde byl později vybrán k letectvu. Po zraněních jezdil s obrněným autem jako průzkumník.

Podle vedoucího Spolku vojenské historie Renata Dana Urbánka nechyběl Hrozný u žádného z důležitých okamžiků druhé světové války. „Například byl v Praze o den dřív než osvoboditelské armády. Takových lidí je na celém světě velmi málo," vysvětlil Urbánek.

Jedenáctého května roku 1945 likvidovala Hrozného jednotka poslední ohniska odporu na Příbramsku, při čemž byl zraněn do hlavy. Tím pro něj druhá světová válka skončila, v Československu se oženil a získal československé občanství. V roce 1946 se ženou odjel na návštěvu do Sovětského svazu, zpět se ale mohla vrátit jen jeho manželka. Když chtěl nelegálně překročit hranice, byl zatčen a odvlečen do Gulagu, kde strávil šest let.

Poslední roky strávil v Brně

Do Československa se vrátil po smrti sovětského vůdce Josifa Stalina, jeho manželka ale byla už znovu vdaná. Hrozný pak pracoval v dolech na Ostravsku.

Při stavbě dálnice D1 se seznámil se svou současnou manželkou Marií. Poslední roky života strávil v Brně. Zemřel doma ve věku sto let a sedmi měsíců.

Rudé červánky při západu slunce
Nebeská podívaná na jihu Moravy. Obloha zazářila rudými odstíny

Vedoucí Spolku vojenské historie Renata vzpomíná na Hrozného jako na velmi houževnatého, činorodého a optimistického člověka. „Do svých osmadevadesáti let jezdil každý týden do Bauhausu, hodil pod jedno podpaží pytel s cementem, pod druhé lepidlo a kutil na domě. To na něm bylo nezaměnitelné a obdivuhodné," vzpomněl Urbánek.