"Vždy dokázala kolem sebe rozdávat optimismus a dobrou náladu. Byla to žena, která mnoho prožila, ale nikdy neztratila úsměv ze své tváře," vzpomíná na Ljalkovou-Lastoveckou předseda legionářské obce Pavel Budinský.

Ljalková-Lastovecká se narodila v rodině volyňských Čechů Petrušákových v obci Horoděnka na Ukrajině. Se svým manželem Michalem Ljalkem byla již 1. března 1942 přijata do tvořící se československé jednotky v Buzuluku.

Po základním vojenském výcviku a zdravotnickém kurzu byla vzhledem k vynikajícím výsledkům ve střelbě zařazena do zvláštního kurzu pro odstřelovače. Od bitvy u Sokolova v březnu 1943, kde se mimořádně vyznamenala, pak prošla celou bojovou cestou 1. československého armádního sboru až do vlasti.

Vyznamenána byla prezidentem republiky Řádem Bílého lva II. stupně vojenské skupiny, byla nositelkou desítek československých, českých, slovenských, polských, sovětských a ruských vojenských vyznamenání. Za hrdinství v bojích u Sokolova byla oceněna Řádem rudé hvězdy.