Střelbu v Jihlavské ulici údajně vyprovokoval muž na motorce, který potřeboval ulicí projet kolem hlídkujících vojáků. Ti mu vzali klíčky, aby musel dál pokračovat pěšky. Muž tedy kousek poodešel, ale poté vytáhl náhradní klíčky a začal odjíždět. V tu chvíli začal jeden z vojáků bezhlavě střílet směrem ke kraji silnice, aniž by se přesvědčil, zda míří do prázdna. Nemířil, náhodná střela zasáhla právě mladého učně. Cestou do nemocnice zemřel.

Na pohřeb, který se konal o několik dní později v Omicích, se sjelo kolem tří tisíc lidí. A přestože celou obec hlídali policisté, záznam pohřbu zanedlouho vysílala i rakouská televize. Vojáka, který střílel, rodina nikdy nevypátrala.

O několik hodin později se stal jednadvacátý srpen v Brně osudný i Viliamu Debnárovi. Ten se po vyslechnutí zprávy o ruské okupaci rozhodl vydat pro svého pětiletého syna na rekreační chatu ve Třech studních na Vysočině. Při zpáteční cestě okolo půl čtvrté hodiny odpoledne ho chtěl hlídkující sovětský voják zastavil na křižovatce v líšeňské Jedovnické ulici.

Dodnes není zcela jisté, proč nakonec začal voják po Debnárovi střílet. Nejspíš to bylo proto, že Debnár začal brzdit až po několika metrech a nezastavil ihned na vojákům příkaz. Rus na auto s malým dítětem vypálil dvě dávky ze samopalu.

Rudoarmějci později stříleli i na přivolanou sanitku a ohrožovali lidi, kteří chtěli pomoct. Malý Viliam Debnár, který své jméno dostal po otci, střelbu přežil. V autě musel s mrtvým otcem čekat na vysvobození několik dlouhých desítek minut.

Ani jinde na jihu Moravy se lidé agresi sovětských vojáků nevyhnuli. Večer v den okupace jela Slovenka Anna Trechová jako spolujezdkyně v osobním autě okolo Tasovic. Tam vůz předjížděl kolonu ruských tanků, přičemž v protisměru jela další vojenská kolona. Tanky zastavily a jeden z nich při couvání přejel automobil z pravé strany. Trechová podlehla těžkým poraněním páteře.

V Bučovicích na Vyškovsku způsobili okupační vojáci tragédii jen o pár dní později. Během průjezdu armádní kolony Bučovicemi pětadvacátého srpna zasáhla střelba přes zavřené okno bytu Ilju Sušánkovou. Na místě zemřela.

Více než týden po okupaci jel praporčík veřejné bezpečnosti Karel Chalupa se svým služebním vozem směrem k mostu přes Svratku na Renneské ulici. Tam však na neosvětleném místě stál bez zapnutých světel sovětský obrněný transportér. Měl problémy s prázdnou pneumatikou. Chalupa transportér ve tmě neviděl a narazil do něj. Zemřel při převozu do nemocnice.

V polovině října roku 1968 způsobil v Pohořelicích tragédii řidič sovětského nákladního auta sovětské armády. Městem se řítil nepřiměřeně rychle a v mírné levotočivé zatáčce u kostela na náměstí nezvládl řízení. Vjel na chodník, po kterém vedl své kolo holič Leopold Verwalter. Řidič náklaďáku ani nezpomalil a z místa nehody ujel.

Vojska pěti států Varšavské smlouvy obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému. V roce 1968 bylo v celém Československu již první den okupace zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108. Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969. Potvrdilo to nastupující éru takzvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.

Zdroj: https://www.ustrcr.cz/ a https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/