Je to asi nejsmutnější „koleda”, která na Břeclavsku může znít.

Minutové troubení vlaku, jež v úterý dopoledne stojí v Šakvicích, připomíná sto šest mrtvých lidí. Zemřeli před osmapadesáti lety. V rozdrcených vagónech osobního vlaku, do kterého ve více než osmdesátikilo­metrové rychlosti narazil rychlík. Na Štědrý den roku 1953. Od úterý oběti vánoční tragédie připomíná pamětní deska na nádražní budově.

„Přišla velká rána. Slyšel jsem syčení páry a pak začali sténat lidé. Seděl jsem asi ve třetím vagónu odzadu. Naproti mě byla mladá dívka, která mohla mít asi dvaadvacet let. Jmenovala se Zdeňka. Dřevěné lavice ji po nárazu úplně rozmačkaly,” vzpomíná tehdy devatenáctiletý Ludvík Úlehla.

Zachránila ho brzda

Přežil díky včasnému vyběhnutí z místa. Po ráně se vymrštil, aby zatáhl za záchrannou brzdu. Kdyby seděl, zemřel by. Jako lidé okolo něj.

„Měl jsem polámanou ruku a pět stehů pod levým okem,” pokračuje dnes sedmasedmdesá­tiletý muž.

Zraněním však Úlehlův příběh nekončí. Naopak. Se šrámy tehdejší utrpení vlastně začalo. Čtyři hodiny ležel na zmrzlých kolejích, než ho záchranáři dostali z trosek, které z vagónů zbyly.

„Bylo asi osmnáct stupňů pod nulou a lidi leželi na zemi. Do toho křik a nářky. Když jsem se dostal ven, viděl jsem už řady mrtvých, které naskládali vedle sebe. Takový šrám zůstane v člověku navždy. Vánoce prožívám jinak,” říká muž, jenž pochází ze Staroviček, ale nyní žije v Dačicích. V davu je s ním pamětníků více. Někteří poslouchají s vlhnoucími oči a kapesníkem v ruce.

Trpěl celý region

Za řečnickým pultem se při odhalování desky na budově šakvického nádraží střídá několik řečníků. Z Českých drah, představitelů okolních obcí či kněz. S myšlenkou trvale připomenout oběti druhé největší tragédie na kolejích přišel Ladislav Valihrach. Nehodou z poloviny minulého století se dlouhodobě zabývá.

„Nejvíce postiženy byly asi blízké Starovičky. V tehdejších médiích se o události nesmělo psát. Neexistuje žádná dobová fotografie, či kousek filmu,” tvrdí Valihrach. O tragédii vydal rozsáhlou práci, díky níž se zástupci Českých drah rozhodli pamětní desku pořídit.

„Trať vedoucí Šakvicemi byla otevřena před sto sedmdesáti lety. Bohužel tragédie z roku 1953 měla dopad do celého regionu a spousty rodin. Věnujeme velkou pozornost, aby se už nikdy nic podobného neopakovalo,” oznamuje Pavel Karšulín z Českých drah.

Z tragédie se zpovídala trojice mužů, kteří vedli a řídili vlak v opilosti. Slavili narození syna.