Přitom ještě pár desítek let před tím město přijímalo vypovězené židovské uprchlíky z Německa a brněnští Židé svými písněmi a s tórami v rukou vítali krále Jana Lucemburského.

Po husitských válkách potvrdil král Zikmund brněnským Židům jejich privilegia a zvyklosti. Zároveň ale začalo sílit nepřátelství vůči židovským lichvářům a obchodníkům. „Půjčování peněz do zástavy na úrok bylo vedle obchodu hlavním zaměstnáním Židů ve středověku. To se jim v moravských královských městech stalo osudným. Měšťané, šlechta i král se jim zadlužili. A nejlepší způsob, jak se zbavit dluhu, je zbavit se věřitele,“ vysvětluje důvody vyhnání architekt Jaroslav Klenovský, který se stará o židovské památky na jižní Moravě.

Korunu antisemitskému smýšlení dlužníků na celé Moravě nasadilo plamenné kázání charismatického františkánského mnicha Jana Kapistrana. Ten do Brna přijel v létě roku 1451. „Byl to on, kdo se výrazně zasadil o jejich vyhnání z Brna, Znojma, Olomouce a Uničova. Jeho misie měla opravdu velký účinek,“ uvedla Hana Jordánková z Archivu města Brna.

Jednoho z největších kazatelů tehdejší doby poslal do Čech papež Mikuláš V. S dvanácti učedníky začal Kapistrán několikaletou pouť po Moravě a Čechách. Brno se stalo jeho první zastávkou. Při své pouti kritizoval Židy i protestanty. „Kázal na Petrově pod širým nebem a jeho řeč překládal z latiny světící olomoucký biskup Vilém z Kolína. Vliv na posluchače byl skutečně nevídaný, takový, že dokonce moravský podkomoří přešel z protestantství na katolickou víru,“ dokreslila Kapistránovu osobnost Dana Olivová z Muzea města Brna.

Vykázaní Židé museli Brno opustit během necelých čtyř měsíců. Tehdy jich žilo ve městě osm stovek, celé Brno mělo necelých osm tisíc obyvatel. Bydleli hlavně v dolní části dnešní Masarykovy ulice, ve Františkánské ulici a na Římském náměstí. V Brně museli nechat všechen majetek.

O peníze, které jim dlužili měšťané i šlechta, podle původního rozkazu krále přijít neměli. „Ale o úroky ano. Listinou z následujícího roku však král ustanovil, že brněnští měšťané nemusejí vracet Židům ani dluhy,“ poznamenal Klenovský. Třicet židovských domů, synagoga a hřbitov, připadlo městské radě, která je předala křesťanům.

Ze synagogy na dnešním Římském náměstí křesťané zřídili filiální kostelík farnosti svatého Jakuba. „Byl zbořený v šestnáctém století a na jeho základech nechali františkáni vystavět barokní kostel svaté Máří Magdalény,“ upřesnil Klenovský. Františkánský kostel stojí na rohu dnešní Masarykovy a dřívější Židovské ulice a Římského náměstí dodnes.

Vyhnaní brněnští Židé se usadili v několika jihomoravských městech, kde vznikly nové židovské obce. Například v Boskovicích, Rousínově, Slavkově, Dolních Kounicích, Ivančicích nebo Pohořelicích. Do Brna se mohli vrátit až v sedmnáctém století. Za vstup do města však platili daň a chodili do něj pouze takzvanou Židovskou branou v ústí Židovské ulice.

Nové sídlo si našli od poloviny sedmnáctého století v okolí Křenové ulice. Zpět do centra Brna je přivedl až revoluční rok 1848, kdy se jim podařilo získat plná občanská práva.