Kam se v zimě schovat do tepla, s přicházející zimou řeší čtrnáct set brněnských bezdomovců. Můžou vyhledat jednu ze tří brněnských organizací, která jim pomůže s hledáním noclehu. „Jakmile teplota klesá pod nulu, každoročně připravíme lůžka navíc v nočním krizovém centru,“ upozornil Pavel Kosorin z Armády spásy. Vznikne tak o několik desítek více míst než je v běžném provozu a rozšíří se počet čtyř stovek stálých azylových míst. Z nich je asi padesát postelí v azylových ubytovnách na delší dobu, většinou na rok. Zájemci o dlouhodobější ubytování však musí mít stálé zaměstnání a příjem.

O nabídce azylových služeb uvažuje i bezdomovec Jaroslav Ryc, který se každodenně pohybuje v brněnských ulicích. Ze začínající zimy má strach, protože je nemocný, ale snaží se hledat alespoň dočasné přístřeší. „Kamarád mi slíbil, že bych mohl přespávat u něj v chatě. Není tam topení, ale střecha nad hlavou to je. Kdyby to nevyšlo, využiju kurátora, který bezdomovcům pomáhá řešit obtížné situace. Požádám ho, aby mi domluvil nocování v nočním centru,“ plánuje bezdomovec.

Ryc občas zajde také do denního nízkoprahového centra Diecézní charity na Bratislavskou. „Můžu tam být ale jen hodinu denně. Tak občas zamířím třeba do knihovny, schovat se do tepla,“ říká bezdomovec. Centrum je otevřené po celý den. Bezdomovci se tam můžou umýt, najíst nebo převléct.

Stacionáře jim často shání i oblečení. „Když někdo potřebuje čisté oblečení, nějaký náhradní oděv se většinou najde,“ řekl vedoucí oddělení sociální prevence a pomoci brněnského magistrátu Ladislav Ptáček. Také Ryc si přes charitu sehnal teplé oblečení za zimu. Boty ale neměli, musel je proto hledat u kontejnerů.

Ne všichni bezdomovci nabídky azylových domů využijí. Někteří o pomoc nestojí a hledají si nocleh sami.

Podle mluvčí brněnských strážníků Denisy Kapitančikové si bezdomovci často vybírají větrací šachty, kudy proudí teplý vzduch. Jsou ale i jiné případy, kvůli kterým musí zasahovat policie nebo strážníci. „Někteří přebývají v ulicích a na zastávkách, kde usnou. Nebo celou noc jezdí v autobusech z konečné na konečnou. Jiní se snaží schovat před zimou do vyhřátých prostor chodeb nájemních domů, čekáren anebo do obchodů. Zamykají se i na záchodcích v restauracích nebo v nemocnicích. Pak nás volají majitelé a my to musíme řešit, protože tam nemají co dělat,“ uvedla Kapitančiková.

Podle ní nemá cenu bezdomovce pokutovat. Z pokuty si prý nic nedělají a lístek zahodí, protože ji nemají z čeho zaplatit. „Většinou situace řešíme jen domluvou. A také jim doporučíme, aby se obrátili na sociální pomoc. Někteří o ní ani netuší. Nedávno jsme našli muže u vchodu do divadla. Nechal si popsat cestu do azylového domu, ale jestli tam opravdu šel, nevíme,“ uvedla Kapitančiková. Dodala, že se častěji setkávají s odmítavou reakcí. „Řeknou ať je necháme být. Na chvíli odejdou, ale až tam už strážníci nejsou, tak se brzy vrátí na stejné místo,“ doplnila mluvčí.

Centrum sociálních služeb v Podnásepní ulici, zřízené odborem sociální prevence brněnského magistrátu, nabízí noclehárnu, ubytovnu i tak zvanou intervenční službu. „V intervenčních bytech se lidé začleňují zpátky do normálního života, o který přišli třeba bezdomovectvím. Znovu se učí základní návyky a připravují se na bydlení ve vlastním bytě, který shánějí,“ upřesnil Ptáček.

ANETA NEJEZOVÁ
ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI