„Na výzkumu se podílel tým odborníků z pěti zemí a osmi vědeckých či univerzitních pracovišť. Pod vedením německé astronomky Silke Britzen z německého Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii zkoumali takzvané blazary, což jsou supermasivní černé díry v centrech galaxií,“ vysvětloval mluvčí Masarykovy univerzity Radim Sajbot.

Hledání blízkých párů supermasivních černých děr pokračuje již několik desetiletí, podle vědců však stále připomíná hledání jehly v kupce sena. „Stále nám chybí dostatečné rozlišení, abychom jejich existenci zkoumali přímo," potvrdil Silke Britzen z Max Planck Institutu v německém Bonnu.

Pozorování supermasivních černých děr dosahují nejvyššího možného rozlišení v astronomických pozorováních díky propojení radioteleskopů na velmi velké vzdálenosti pomocí rádiové interferometrie s velmi dlouhou základnou. Jedná se o stejnou techniku, která umožnila v dubnu 2019 poprvé zobrazit stín černé díry a pozorovat jednu z nich o hmotnosti šest a půl miliardy Sluncí v galaxii M87.