Zóna 2008: S jodovou pilulkou do zamořeného území

Simulované neštěstí včera druhým dnem cvičilo téměř pět set záchranářů při akci Zóna 2008. Tak se jmenuje největší cvičení v historii České republiky.

Je čtvrtek, krátce před osmou hodinou ráno. V autobusové vozovně Slatina nese jeden z řidičů do červenobílého autobusu balíček. Místo svačiny a termosky s kávou jsou v něm věci, které by „vyfasoval“ na cestu pro lidi, které se musejí evakuovat z oblasti postiženou radioaktivním prachem. V balíčku je neprodyšná kombinéza, plynová maska a balíček jodových tabletek. Ty jsou mohou řidiči zachránit život. Zajistí, že se na sliznici nezachytí radioaktivní látky. Nesnáší se totiž s jodem.

„Takových balíčků je sto. Přesně tolik autobusů má totiž brněnský dopravní podnik k dispozici ve chvíli, kdy by se museli ze zamořené oblasti evakuovat tisíce lidí,“ vysvětluje koordinátor cvičení Zóna 2008 Miroslav Menšík.

Hlášení o zpoždění

Jaderná havárie je však jen fikce, a tak do postižených vesnic vyjíždí jen jeden autobus. Do Vémyslic na Znojemsku, jedné z evakuovaných obcí, přijíždí s více než čtvrthodinovým zpožděním. Velitelé operace si „sekeru“ zapisují do svých diářů a musí tento problém při hodnocení cvičení řešit.

Při evakuaci totiž záleží na každé minutě. Za zpoždění nemůže řidič autobusu. „Důvod pozdního příjezdu je ten, že narozdíl od reálné havárie, jel autobus v běžném provozu. Pokud by však došlo k opravdovému výbuchu jaderné elektrárny, měla by kolona z Brna přednost,“ říká Menšík. Hladký průjezd sta autobusů by zajistila policie a armáda.

Evakuační autobus zastavuje pár minut před půl desátou u školy a zatroubí. Školník otevírá dveře a ze školy vycházejí děti zabalené do pláštěnek. Na nohou i rukou mají igelitky ovázané provázkem. Než nastoupí do autobusu, svléknou ochranné návleky a vyhodí je do popelnice.

Děti vědí, že se jedná o cvičení. Přesto jsou ukázněné a klidné. Až v autobusu se začnou smát a vesel mezi sebou bavit. Utichnou až ve chvíli, kdy za nimi přichází nový jihomoravský hejtman Michal Hašek. „Nemáte strach?“ ptá se školáků. Děti obavy nemají. Cvičení je pro ně zpestření vyučování. Na rozdíl od Haška, který v jejich věku zažíval branně-bezpečností cvičení každou chvíli. „V plynových maskách a pláštěnkách jsme pochodovali třeba i několik kilometrů,“ vzpomíná hejtman.

Roztok smyje radiaci

Jakmile je evakuační autobus obsazený, může vyrazit na další cestu. Zhruba po čtvrthodině přijíždí do dekontaminační zóny. Nejprve projíždí čistící branou. Na autobus stříká voda s chemickým roztokem, který radiační prach smývá. Když projede „mycí linkou“, vystupují z něj lidé. Ty změří vojáci přístrojem, který odhaluje radiaci.

Pokud je člověk „špinavý“, čeká ho další očista. Svlékne se donaha a musí se osprchovat. I při sprchování dohlíží na lidi vyškolení příslušníci hasičů nebo vojáci, kteří kontrolují, zda se zamoření lidé umývají pořádně. Bedlivě sledují očistu nohou a pohlavních orgánů, protože tam je obvykle nejvíce radiace.

„Vyčištěný“ evakuovaný člověk pak dostává provizorní oblečení. Navleče se do modrých teplákových souprav a na nohy obuje zelené tenisky. Takto „vymóděný“ pak nasedá zpátky do autobusu a odjíždí do evakuačního centra. „Dobrovolníka, který by se při cvičení osprchoval jsme nesehnali, takže se bez této scény musíme obejít,“ konstatuje jeden z hasičů, který stojí u mobilního sprchového koutu.

Při opravdové jaderné havárii by našly tisíce lidí ze zamořené oblasti přístřeší v Brně. Vyčleněné jsou na to koleje Vysokého učení technického. Přestože před školou zastavuje evakuační autobus krátce po poledni a vystupuje z něj jen hrstka „figurantů“, vysokoškoláci se na ně dívá s opovržením. Je totiž doba obědů a menza na kolejích je plná studentů.

„To je taky nápad, nacvičovat neštěstí při obědě,“ kroutí hlavou nakrátko ostříhaný mladík. Blonďatá slečna mu přitakává. „Jasně, proč si ho nenaplánují třeba na prázdniny,“ diví se studentka.

Skutečné neštěstí se ale na sto procent naplánovat nikdy nedá. Cvičení je sice podle plánu, ale v realitě mohou nastat nepředvídatelné situace. Například panika.