Ví, o čem mluví. Třicetiletý Yufi žongluje už sedm let a reprezentuje Českou republiku na mezinárodních setkáních. Žongléři totiž klasické soutěže a mistrovství nepořádají.

„Vystoupení nelze dost dobře hodnotit. Obtížnost triků je relativní. Existují i sportovní žongléři, my se ale chceme hlavně bavit. Smyslem celosvětových workshopů je setkat se, naučit se něco nového a mít kde trénovat. V zimě to totiž bývá problém,“ řekl žonglér.

Od jara do podzimu je se svými míčky a kužely venku, například v parku Lužánky. Průměrně cvičí šest hodin denně. Někdy stráví nacvičováním jednoho náročného triku i roky. Proto je prý dobré obrnit se při tréninku trpělivostí.

K žonglování se dostal víceméně náhodou. „V roce 2001 jsem si koupil první diabolo. Zažongloval jsem si a pak jsem to na rok pustil k ledu. Později jsem se k tomu vrátil a dnes se žonglováním živím,“ zavzpomínal na své začátky Yufi.

Připravuje představení pro všechny typy lidí. Pro děti, důchodce i metalisty, jak říká. Divácky vděčné je například žonglování s neobvyklými předměty. „Žonglovat můžete se vším, co se dá jednou rukou vyhodit a chytit. Já ale takové sestavy nedělám, přijde mi to laciné a podbízivé. Raději zaujmu nějakou zajímavou technikou nebo dobrým nápadem,“ zdůraznil třicetiletý muž.

Těch má v nabídce mnoho. Umí dělat zajímavé kousky s klasickými i skákacími míčky, žongluje s kužely, s diabolem nebo s takzvanými poi. „Jsou to míčky připevněné na šňůrách. Kroužením s nimi se pak vytvoří různé obrazce. Tuto techniku si oblíbily v poslední době hlavně holky,“ podotkl žonglér. Dalším efektním kouskem je takzvané kontaktní žonglování, kdy si člověk nechává po těle, například mezi prsty, přejíždět třeba křišťálovou kouli.

Žonglérství se v posledních letech stalo jedním z nejčastějších koníčků mladých lidí. „Když jsem začínal, byla to svým způsobem exotická zábava. Teď už je to běžná věc, spousta mladých si to alespoň vyzkoušela,“ uvedl žonglér. Schází se s ostatními nadšenci v lužáneckém parku a trénuje s nimi. Přidat se k nim může každý, kdo má zájem.

Snem Yufiho je, aby ho žonglování nikdy nepřestalo bavit. Chtěl by také učit na žonglérské škole v zahraničí. „U nás totiž nic takového není,“ povzdechl si.
Komediantský charakter má i jeden z jeho dalších koníčků. „Rád se projedu na jednokolce. Třeba do hospody nebo k mámě na oběd,“ usmál se žonglér.

ANETA ŠEDÁ