Nedávno jste zachraňovali koně z bažiny. Jak jste při akci postupovali?

Nejprve nám bylo podáno hlášení, že jezdec uvízl s koněm v bažině. Muž se měl nacházet pod koněm. Kdyby tomu tak skutečně bylo, už by zřejmě nebyl mezi námi. Když jsme přijeli na místo, jezdec byl venku a v bahně zůstal kůň a nemohl se sám z bahna dostat ven. Ze začátku působil kůň klidně, až odevzdaně. Snažili jsem se pod koně dostat záchranou síť. V tu chvíli kůň zpanikařil a začal se bránit. Na místě nebyl veterinář, takže jsme se koně snažili uklidňovat sami, avšak byla nutná sedativa. Veterinář mu po příjezdu dal uklidňující prostředek a poté jsme koně vytáhli ven. Zvíře vyvázlo bez zranění.

Je běžné, že při těchto výjezdech spolupracujete s veterinářem?

U větších zvířat ano. Mohou být totiž vystrašená a následně agresivní. Pak se stávají nebezpečná jak pro sebe, tak i pro své okolí a uklidňující sedativa může podat pouze veterinář. Po samotném zásahu veterinář zvíře vyšetří a zjistí, jestli je v pořádku.

Zásah trval čtyři hodiny. Je to běžné?

Zásah byl delší než obvykle. V tomto případě se muselo čekat na veterináře, protože zvíře kopalo kolem sebe. Také když jsme přijeli na místo, bylo po dešti a trasa byla rozblácená. Nejprve jsme museli položit klády, aby se na místo mohl dostat jeřáb, který koně zvedal. Bylo to dost specifické. Například při jiném zásahu, při kterém byl kůň ve studni, jsme ho do čtrnácti minut měli venku.

Kolik hasičů se účastnilo záchrany zmiňovaného koně?

Na místě bylo více než patnáct hasičů.

Má každý hasičský sbor speciální jednotku na záchranu zvířat?

V rámci Jihomoravského kraje jsou všechny jednotky připraveny zasáhnout při jakémkoli typu události. Díky vybavení však hasiči z naší stanice vyjíždí ke zvířatům častěji než ostatní. Jako jediní v kraji máme záchrannou síť na koně, takže na záchranu tohoto zvířete jezdíme po celém kraji.

Musí na to být nějaký speciální výcvik?

Minimálně jednou za rok máme školení. Na nich nám vysvětlují, jak pracovat s exotickým ptactvem nebo hady. Také jak zvířata odchytávat nebo jak zacházet s mrtvými zvířecími těly. Čtyřicet procent příslušníků z naší jednotky absolvovalo týdenní specializační kurz, který je zaměřený na manipulaci se zvířaty při mimořádných událostech.

A co vybavení?

Při výjezdu máme s sebou stahovací podběrák, do kterého se dá zvíře chytit. Dále klec, síť na koně či odchytové kleště. Nově máme speciální rukavice, které jsou vyrobeny z buvolí a losí kůže s ocelovými druky. Jeden pár stál sedm tisíc korun a jsou určeny na šelmy.

Jsou výjezdy, u kterých zachraňujete zvířata, časté?

V celém kraji je asi 180 výjezdů ke zvířatům ročně. Naše jednotka je povolána přibližně k 60 událostem, kde již nestačí prostředky, technika nebo i výcvik místních jednotek. Je to však různé, protože někdy dlouho není nic a pak jedeme třikrát denně. Ale oproti ostatním stanicím jezdíme častěji.

Jaká zvířata zachraňujete nejčastěji?

Kočky vyhrávají, následují psi a koně. Ti bývají třeba desetkrát do roka. Některé roky řešíme více netopýry, jindy papoušky a labutě. Avšak i u zvířat, které zachraňujeme často, můžou nastat komplikace. Každá akce je specifická a záleží na okolnostech

Na jakých okolnostech?

Jednou jsme jeli zachraňovat kotě do Kyjova, které bylo zapadlé v šestimetrové šachtě. Museli jsme tam sestupovat po lanech a pomocí krompáče vytvořit prostor, kterým bychom se mohli protáhnout, jelikož vše bylo zasypané sutí. Dole postavit stanoviště, protože jsme potřebovali osvětlení. Používali jsme i štěrbinovou kameru, abychom zjistili, v které šachtě se kotě nachází. Takže i když to nebylo žádné velké zvíře, kvůli okolnostem jsme tím zásahem strávili skoro čtyři hodiny.

Zažili jste více takových kuriózních případů?

Zasahovali jsme v bytě, který kompletně zdevastovali netopýři. Byl srpen, což je doba, kdy si netopýři většinou hledají nové skrýše. Rodina odjela na dovolenou a zapomněla zavřít ventilačku. Netopýři využili příležitosti a do bytu se nastěhovali. Když se lidé vrátili, měli jich tam skoro sto. Byli všude, za obrazy i ve váze.

Zažil jste výjezd, který se tak úplně nepovedl?

Dostali jsme hlášení, že se před dveřmi jedné staré paní nachází osmimetrový had. Po cestě jsme si hledali, kde žije největší had na světě. Našli jsme, že je v zoologické zahradě někde v Jižní Americe a měří přes osm metrů. Vymýšleli jsme různé taktiky, jak takového obra zpacifikujeme. Z obra se vyklubala užovka, která se do příjezdu stihla odplazit. Při ohlášení události totiž došlo k mýlce a místo znění asi metr dlouhý to znělo jako osm metrů dlouhý.

Stalo se někdy, že vás zachraňované zvíře napadlo?

Jednou jsme odchytávali kočku, která hasiče pokousala a následně musel na ošetření.

Jako kočka domácí?

Ano. Kočky se totiž nezdají, ale jsou dost agresivní.

Jak se liší záchrana zvířete a člověka?

Zvíře vydrží více než člověk. Když to vztáhnu na koně, tak ten v nějaké studni vydrží déle než zraněný člověk. Vždy se snažíme zásah dělat co nejrychleji, ale to zvíře zkrátka vydrží víc. Také pracujeme podle priority. Když bude při požáru zraněný muž a pes, nejprve zajistíme člověka. Postupujeme od lidí, přes zvířata až po majetek.

KAROLÍNA LUNDOVÁ