Vypadá to trochu jako šamanský rituál. Před drahou s překážkami stojí mladá žena, v ruce drží králíka. Do chlupatých uší cosi mumlá, pomlaskává. A pak to začne, v mžiku se králík dotýká země aby se během několika vteřin zase vznesl do výšky a rychlostí blesku překonává dřevěné překážky, které jsou mnohanásobně vyšší nebo delší než on sám. „Aktuální rekord skoku do výšky 1,01 metru, do dálky přes tři metry.“ popisuje Julie Belancová, trenérka králičího hop.

Sportu, který se u nás rozvíjí poslední desetiletí, se věnuje asi sedm let. Přivádí k němu další zájemce, vede tréninky v mosteckém středisku volného času. Králíky začala chovat jako mazlíky, aniž by věděla, že se s nimi dá sportovat. „Pak jednou na dovolené vytáhla kamarádka překážky a ukázala mi, že její králík přes ně běžně skáče a oba je to baví. Tak jsem se rozhodla, že to taky zkusím,“ popisuje své začátky.

Králík je paličák. Musí se na něho jemně

Mezitím se na sportovní dráze připravuje další vodič. Tak se říká člověku, který králíka v kšírách po dráze vede. „Pravidla to vyžadují, nicméně člověka při běhu králíci nepotřebují. Skáčou sami, my je třeba jen povzbuzujeme nebo dáváme pokyny, to je to mlaskání,“ popisuje další vodička, Karolína Tůmová. „Radíme jím, jak si srovnat kroky, aby překážku přeskočili a neproletěli skrze ní,“ líčí.

Podle Belancové se dá králík vycvičit. „Je to inteligentní zvíře, takový zmenšený pes,“ říká. „Dokáží se naučit přijít na zavolání. Hop je baví. Tím jsme si jistí, protože králík je velmi pyšné zvíře, které se dokáže, pokud na něj tlačíte nebo jste vysloveně zlí, urazit, zabejčit a nijak s ním nehnete,“ vysvětluje trenérka. „Navíc hopkání je přirozený pohyb, králík se v podstatě pohybuje pouze skoky,“ doplňuje .

Vycvičit králíka na překonávání překážek může trvat měsíc, ale také i půl roku. Na začátku se jim ukazuje tyčka, kterou mají překonat, v minimální výšce. „A pak se vše dělá pozitivní motivací, pochvalou, pamlskem. Králík brzy zjistí, že když tyčku překoná, něco mu z toho kápne“ směje se Julie Belancová. Pak už se jen přidávají výšky a překážky.

Ušáci sportovci žijí zdravě a dlouho

Na dráhu se připravuje i sedmiletý Mates. Podle zvířecích věkových tabulek skoro veterán a podle měřítek české vesnice už alespoň třikrát poražený kus. Podle Belancové ale v králičím sportu vyšší věk atletů není nic neobvyklého. „Ve veteránských závodních kategoriích startují i jedenáctiletí králíci. Můj názor je, že je sport drží v lepší kondici, nejen fyzické, ale také psychické. Králík miluje pohyb, ale zavřený králíkárně si ho moc neužije,“ krčí rameny..

Králičí hop má čtyři disciplíny, kterým se může dvojice králík-vodič věnovat. Jedná se o skok vysoký, daleký, parkur nebo rovinnou dráhu. Pravidla určuje český klub, ale protože králičí hop vzniklo už v 70. letech ve Skandinávii, „hopkavé“ společenství se drží mezinárodních pravidel, které se uplatňují na světových soutěžích.

Výhodou sportu je určitě nízká počáteční investice. „Překážky jsem z počátku dělala tak, že jsem si vyskládala sloupky z knížek nebo květináčů přes které jsem položila tyčku. Když jsem začínala, tréninková centra nebyla příliš dostupná,“ vzpomíná Belancová. Pokročilý závodník si může překážky koupit nebo sám vyrobit. Pro začátek je ale určitě důležité nepodcenit vedení od profíků a vyhledat jakékoliv tréninkové středisko ve vašem okolí a vyzkoušet si tento sport pod vedením zkušeného trenéra.

A jak je to s výběrem králíka? Na to vodiči jednotnou odpověď nemají. „V praxi skáčou masná i lehká plemena. Startovat může jakékoli plemeno, bez ohledu na to, jestli vedle něj stojí český strakáč nebo dvakrát větší belgický obr nebo zakrslíček,“ vyjmenovává Jitka Belancová. „Nicméně speciálně pro králičí sport bylo vyšlechtěno sportovní plemeno, které se samozřejmě považuje za to ideální,“ dodává trenérka králičích atletů.