Nedávná studie vědců ČZU potvrdila, že lovečtí psi mění tóninu štěkotu podle toho, s jakým zvířetem přijdou do styku. Je to v myslivosti opravdu běžné?
Ano, platí to. Zpravidla je štěkot na divočáka hluboký a v kratších intervalech. Oproti tomu štěkot na srnčí bývá pisklavý, trochu ječák a setrvačnější.
A k čemu je to užitečné?
Pokud máte loveckého psa, který, jak říkáme, hlásí, je to pomocník k nezaplacení. Při společných lovech dá vědět lovcům, jaká zvěř se v jeho okolí pohybuje. A oni se mohou připravit, protože lov každé zvěře je odlišný, mohou si třeba přebít střelivo.

Je štěkot k užitku i při individuálním lovu?
Samozřejmě. Zvlášť užitečné je to při dosledech ulovené zvěře. Pokud pes zhasnutý kus spolehlivě hlásí, můžete ho pustit na volno a nechat pracovat. Až kus najde, dá vám hlasem vědět. Objevují se názory, že s nástupem GPS to není potřeba, protože psa vidíte na zařízení. Ale ne vždy má člověk zařízení u sebe, ne vždy funguje.
Říkáte, pokud hlásí. Štěkání na zvěř tedy není u všech loveckých psů automatické?
Není. Hlášení zvěře mají psi dáno do genetické výbavy a bývala to samozřejmost. Ale chov se mění. Lovecká plemena si pořizují i majitelé, kteří je pro práci nevyužívají, a tak se tato vlastnost v některých liniích ztrácí. Pokud pes vidí zvěř jen náhodně a třeba až ve dvou letech, pravděpodobně se spíš lekne, než aby aktivně hlásil.
Ošetřují to nějak pravidla chovu loveckých psů?
Lovečtí psi mají chov zpravidla podmíněný složením takzvané zkoušky z výkonu. A hlášení zvěře zkušební řád řeší, třeba přisouzením lepší známky v jednotlivých disciplínách. Nemusí to být ale vždy podmínka pro složení zkoušky. Přesto u některých plemen bez hlasu není možné psa uchovnit, přestože zkouškami prošel. Třeba plemeno německého křepeláka. Opakem jsou zase retrieverové, kteří se kromě lovecké praxe využívají dnes hodně i jako asistenční psi, a tato vlastnost se u nich nevyžaduje.

Dá se štěkání psa nějak naučit, posílit?
Určitě a už od štěňátka to je vhodné učit. Může se hecovat na povel, za štěknutí pamlskem odměnit. A brzy pochopí, co se po něm chce. Povzbuzuje se u toho povelem „Hlas“. Trikem je i pověšení třeba zajíce do výšky, který psovi voní a snaží se na něho dostat. Nedosáhne a v rozčilení začne štěkat. Pak je nutné chválit, pamlskovat. Pomáhá také přítomnost druhého psa, který hlasí a pro toho druhého je učitelem a zároveň konkurencí.
Štěkot psů je zrovna něco, co lidé v jejich okolí úplně nemilují. Je vhodné loveckého psa v některých situacích usměrnit, nebo to může ve výcviku uškodit?
Jak v které situaci. Pokud vidí zvěř nebo hlídá, je to něco jiného, než když doma štěká a vyje jak na lesy. Nebo když štěká na lidi v okolí. To není lovecký pud, to je jen nevychovanost. A usměrnění je rozhodně namístě.