Vydry ještě na začátku 20. století obývaly území státu plošně, začaly ale rychle mizet z několika důvodů. „Jednak to byl nadměrný lov a jednak degradace a znečištění vodních toků,“ vysvětluje Lukáš Poledník, vedoucí vědecký pracovník ALKA Wildlife. V roce 1981 už vydra z oblasti Krušných hor a Ústeckého kraje úplně vymizela.

„Návrat vyder do oblasti nastal až v novém tisíciletí, kdy první záznamy pocházejí z roku 2006. Během následujících let pak došlo k postupnému znovuobsazení oblasti vydrami,“ doplňuje Poledník. Na českou stranu hor přišly vydry ze Saska, kde se už trvale usadily, skrze horské toky.

Dnes vydra obývá i oblasti na podkrušnohorských tocích, v podstatě na ni můžeme narazit po celé šíři území. „Naučily se využívat i prostředí člověkem nově vytvořen, například Krušnohorský přivaděč, různé tůně a propadliny vzniklé důlní činností nebo rekultivované jezero Milada,“ říká Kateřina Poledníková, ředitelka ALKA Wildlife.

Výskyt závisí na potravě

Ne všude ale žije vydra trvale. Některé, především horské toky, obývá jen občasně nebo sezónně. To je třeba případ Bílého potoka v okrese Most, Bystřice na Teplicku nebo Hradišťského potoka. Vědci tu zaznamenávali pobytové znaky vydry jednou ve vysoké míře, při další kontrole naopak nenacházeli už žádné. Příčinou je pravděpodobně nedostatek jídla.

Vydra říční
* Celoevropsky ohrožený druh

* Samotářská lasicovitá šelma. Mimo matky a mláďata nevytváří druh komunity.Vydra je takzvaný semi-akvatický živočich. Je závislá jak na vodě, tak na souši.

* Negativně populaci vydry v ČR ovlivňuje automobilová doprava. Té jsou vydry často obětí. Úhyny na silnicích zaznamenává aplikace vydranasilnici.cz.

* Podle posledního sčítaní z roku 2017 se v Česku vyskytuje více než 4000 vyder.

* Dospělé vydry nemají prakticky predátora. Stojí na vrcholu potravního řetězce

„Potravní nabídka v těchto tocích je velmi chudá,“ poznamenává Lukáš Poledník. Rozbor potravy prokázal, že v tocích je málo menších druhů ryb, které šelmy loví. „V horských tocích chybí vranky, střevle, mřenky. V dolních partiích hrouzci, oukleje a ouklejky,“ vyjmenovává Poledníková.

Důvodem je velká fragmentace vodní sítě a také znečištění a následky po uhelné těžbě, která přírodu regionu devastovala od 70. let. Právě kvůli potravě je pravděpodobné, že návrat vydry, přestože se jedná o původní druh, vzbudí diskuze.

Podobně jako návrat vlků a rysů, které jedni považují za užitečného predátora přemnožené spárkaté. A jiní zase za škodnou, která zvěř decimuje. U vydry a rybářů je to podobné. „Vydru vnímají čeští rybáři často jako konkurenta a nepřítele a přestože patří mezi silně ohrožené druhy, bývá proto i člověkem zabíjena,“ myslí si vedoucí přírodovědného oddělení Muzea města Ústí nad Labem Václav Beran.

Vyhledává invazní druh 

Výzkum projektu ale podle něho prokázal, že vydra chrání přirozenou druhovou skladbu rybího společenství. V Labi se totiž zaměřila na lov invazního druhu, hlaváče černoústého. Prokázal to rozbor trusu, kteří výzkumníci zkoumali. Rybáři jsou ale opatrnější. „Ve věci vydry a jejího vlivu na ekosystém nelze paušalizovat,“ myslí si Pavel Vrána, ichtyolog a odborný referent Českého rybářského svazu.

„Jsou místa, kde nám vydra nevadí, nicméně, nelze zastírat, že jsou místa, kde způsobila kolaps rybích společenstev což se týká především toků pstruhového pásma,“ připomíná Vrána.

Přestože vydra v severočeských tocích nyní vyvíjí predační tlak na invazní druh, realita by už brzy mohla být úplně jiná. Šelma se zaměří na všechno, co jí chutná a je schopná ulovit.

„Průzkumy prokázaly, že vydra celkem nevybíravě konzumuje tu kořist, která je momentálně nejvíce dostupná padni komu padni, přičemž nehledí na to, zda je to druh invazní, nebo zákonem chráněný,“ doplňuje ichtyolog Pavel Vrána. Momentální zálibu v invazním druhu lze vysvětlit i tím, že se jedná o pomalejší rybu, představující snadnější kořist.

Jen na území Východočeského územního svazu evidují rybáři více než 770 vyder. V roce 2020 způsobily škody v hodnotě jednadvaceti milionů korun.